V této sekci bychom chtěli chovatele a majitele čínských chocholatých psů seznámit s nemocemi, které se mohou u tohoto plemene vyskytnout, popisem jejich příznaků, možnosti léčby a  jak některým nemocem testováním rodičovských párů předejít u jejich potomků.

Text pro Vás připravuje naše členka MVDr. Jana Janoušková.  V případě, že budete mít další otázky, můžete ji kontaktovat na e-mailové adrese: appleberry@email.cz

 

PRA PRCD 

(Progressive Retinal Atrophy, Progressive Rod-Cone Degeneration = postupující ochabování sítnice - postupující degenerace čípků a tyčinek) jde o autozomálně recesivní dědičné onemocnění sítnice, kdy dochází k postupnému odumírání obou typu fotoreceptorů v sítnici. U postižených zvířat se začne nemoc projevovat v dospělém věku v podobě zhoršeného nočního vidění a omezení periferního vidění, postupem času se rozvíjí kompletní slepota. Onemocnění není bolestivé. Léčba neexistuje. Prevencí je zodpovědný výběr rodičovského páru na základě vyšetření DNA, kdy se zjišťuje přítomnost mutace prcd c.5G>A (u čchp jsou affected (dvě vadné alely) jedinci z chovu dle nařízení ČMKU vyloučeni, jedinci carrier (jedna vadná a jedna zdravá alela) se smí použít v kombinaci s jedincem clear (dve dvě zdravé alely) bez toho, aby se.narodila štěňata ohrožená tímto onemocněním)

 

PLL 

(Primary lens luxation, primární “vykloubení" čočky) je onemocnění závěsného aparátu čočky, kdy se čočka svojí vahou vychýlí ze své pozice buď směrem do přední komory oční a nebo do sklivce a to buď částečně (subluxace) nebo úplně (luxace) a tím dojde ke vzniku slepoty a často je doprovázeno silnou bolestivostí. Může vzniknout na základě úrazu, zánětu či jako jeden z důsledků glaukomu, ale nejčastěji se objevuje u jedinců predisponovaných většinou dědičným (autozomálně recesivním) postižením spojení závěsných vláken a pouzdra čočky. U těchto jedinců zpravidla propuká onemocnění v dospělém věku a nejčastěji jsou postižené obě oči v krátkém časovém odstupu. Klinické příznaky se liší dle stupně luxace a směru, kterým čočka putuje- zhoršená reakce zorničky, světloplachost, bolestivost, zvýšený nitrooční tlak. Léčba spočívá ve vyjmutí čočky z postiženého oka a terapie zvýšeného nitroočního tlaku. Prevencí nejčastější dědičné formy je zodpovědný výběr rodičovského páru na základě vyšetření DNA (detekce mutace genu ADAMTS17). U čchp jsou affected (dvě vadné alely) jedinci z chovu dle nařízení ČMKU vyloučeni, jedinci carrier (jedna vadná a jedna zdravá alela) se smí použít v kombinaci s jedincem clear (dve dvě zdravé alely) bez toho, aby se.narodila štěňata ohrožená tímto onemocněním)

 

PRA RCD 3 

(PRA rod cone dysplasia type 3, PRA dysplazie čípků a tyčinek typ 3) je forma PRA, kdy dochází k nedostatečnému krevnímu zásobení fotoreceptorů čípků a tyčinek, které odumírají a celkem rychle se rozvíjí slepota již v mladém věku. Onemocnění je neléčitelné. Prevencí je zodpovědný výběr rodičovského páru na základě detekce mutace genu PDEA6. U čchp jsou affected (dvě vadné alely) jedinci z chovu dle nařízení ČMKU vyloučeni, jedinci carrier (jedna vadná a jedna zdravá alela) se smí použít v kombinaci s jedincem clear (dve dvě zdravé alely) bez toho, aby se.narodila štěňata ohrožená tímto onemocněním)

 

KCS - SUCHÉ OKO 

(KCS keratokonjunktivitis sicca) - v důsledku poruchy produkce slzného filmu dochází k vysychání spojivky a rohovky, ke zvýšenému tření při pohybu víček a následně dse rozvíjí druhotná bakteriální infekce. Příčinou je nedostatečná tvorba slz buď hlavní nebo přídatnou slznou žlázou v důsledku nejčastěji autoimunitní poruchy, kdy tělo vytváří protilátky proti vlastní slzné žláze. Dále vzniká akutně při psince, po použití některých léků, při neurologických onemocněních, po špatném ošetření prolabované žlázy třetího víčka (tzv. cherry eye), atd. V počáteční fázi onemocnění se objevuje typický hustý hlenovitý nebo hlenohnisavý výtok z oka , který ulpívá i v okolí oka, dochází k dalšímu odírání rohovky, která reaguje ztluštěním a zabarvením a často se rozvíjí rohovkové vředy. Diagnostika spočívá v klinickém vyšetření oka a provedení Schirmerova slzného testu (STT), kdy za normální hodnotu je u psa považována 16-25 mm/min, za průkaznou pro nemoc jsou brány hodnoty pod 5mm/min. Terapie je buď symptomatická, kdy jsou podávány oční lubrikanty a antibiotické kapky, konzervativní- podávání cyklosporinových kapek a nebo existuje řada chirurgických technik, kdy se do spojivkového vaku přivede vývod slinné žlázy a zajistí se tak zvlhčování oka. Prognóza se odvíjí od stupně poškození, ale většinou je nutná doživotní medikace. Prevencí je pravidelné provádění STT (ideálně jednou za půl roku nebo alespoň na každoroční prohlídce u vašeho veterináře) zodpovědné sestavování rodičovského páru nezařazováním postižených jedinců do chovu.

 

CERF 

Certifikované vyšetření očí-jde o posloupnou škálu vyšetření očí s cílem odhalit všechny odchylky normálu (vrozené, získané), vyšetření smí provádět jen certifikovaný veterinární lékař-oftalmolog a výsledkem je standardizovaný protokol ECVO (European College of Veterinary Ophthalmologists) se záznamem o nálezech včetně posouzení výskytu dědičných očních vad nebo i podezření na ně. Problematikou plemenné predispozice onemocnění očí u jednotlivých plemen se zabývá organizace CERF (Canine Eye Registry Foundation), která mapuje výskyt geneticky podmíněných očních onemocnění u konkrétních plemen a jejich nástup v závislosti na věku jedince

​

LUXACE PATELLY 

Jde o nejčastější vrozené onemocnění skeletu pánevní končetiny psa, kdy čéška cestuje ze své pozice buď mediálně (směrem dovnitř, častější, hlavně u toy psů) nebo laterálně (směrem ven, vzácnější, převažují velká plemena), podle toho jak snadno lze čéšku vyosit a nebo naopak jak těžké je ji do pozice vrátit, ortopedové rozeznávají 4 stupně postižení. Čéška je sezamská kost vložená do šlachy čtyřhlavého svalu stehenního, sedí usazena v rýze na konci kosti stehenní a a jejím úkolem je zajistit pohyb šlachy ve zmiňovaném žlábku a zároveň skloubit kost stehenní s kostmi bérce (lýtkovou a holenní), je součástí kolenního kloubu, takže na vnitřní ploše je chrupavka. Za normálních okolností se při použití přiměřené síly nedá z pozice vychýlit do strany. Ve zdravém koleni čéška klouže ve žlábku a při stahu stehenního svalu se svalová síla přes ni přenese až na bérec a koleno se narovná. V nemocném koleni je žlábek mělký, úpony a stehenní svaly jsou nenormálně vyvinuty, což při stahu vede k vyosení čéšky dovnitř nebo vzácněji ven. Při tomto abnormálním pohybu čéšky dochází k nevhodnému namáhaní měkkých tkání kolene a otěru chrupavky, což působí bolest a časem se rozvíjí artróza. Stupeň onemocnění se rozvíjí po dobu růstu kostry vlivem vzájemného působení vektorů sil kostí, svalů atd se skelet tvaruje. Onemocnění se projevuje v závislosti na závažnosti postižení různou formou kulhání-při nízkém stupni je na začátku pozorováno občasné zakulhání nebo nesení nožky ve vzduchu (patela vyskočí), za pár kroků se pes již pohybuje normálně (skočí zpátky), pokud je postižení horší, je možné pozorovat i různé deformity končetiny. Stupeň I. se většinou řeší konzervativně (preparáty na podporu výživy chrupavky), vyšší stupně vyžadují již chirurgické řešení (existuje několik technik, výběr metody je na ortopedovi) a následnou rehabilitaci. Neléčené onemocnění snižuje kvalitu života vlivem omezení pohyblivosti a rozvojem bolestivosti. Rutinní screeningové vyšetření se doporučuje provádět ve věku vyšším 12ti měsíců a postižené jedince nezařazovat do chovu (genetika hraje ve výskytu a rozvoji významnou roli, i když přesný mechanismus dědičnosti zatím nebyl popsán, neexistuje tedy ani test DNA, na jeho místě je klinické vyšetření prováděné schváleným veterinárním lékařem, který má dostatek zkušeností a toto onemocnění bezpečně pozná a dokáže určit stupeň postižení).

 

PARVOVIRÓZA 

Vysoce nakažlivé virové onemocnění, jehož původce je celosvětově rozšířen v psí populaci. Virus je v prostředí velmi odolný (při 4°C 6měsíců, při 20°C 3 měsíce, při 60°C hodinu, v trusu i několik let, nemá rád UV záření a desinfekci na bázi Sava 1:30), inkubační doba je 3-7dní, vzácně až dva týdny a vylučování viru pokračuje cca 2 týdny po nástupu kliniky (ojediněle i déle a nebo celoživotně ve vlnách), virus má rád rychle se množící buňky a dle věku způsobuje buď zánět myokardu (srdečního svalu, u velmi mladých štěňat nevakcinovaných matek, vzácnější forma, často vede k rychlé smrti) nebo střevní forma s krvavou gastroenteritidu (zánět žaludku a střeva) a leukopenii (snížení počtu bílých krvinek), kde nejčastějšími příznaky jsou skleslost, nechutenství,horečka nebo naopak hypotermie, zvracení i malého množství vody, později se přidá charakteristicky zapáchající průjem často s krví, bez intenzivní terapie je to onemocnění ve většině případů smrtelné a ani léčba nemusí být úspěšná (zvířata uhynou na komplikace spojené s metabolickým rozvratem při průjmu a zvracení a na rozvoj bakteriální infekce přechodem bakterií z poškozených střev do krve při současné nízké hladině bílých krvinek), prognóza při nákaze malých štěňat je opatrná až špatná. Za vnímavé je potřeba považovat každé nevakcinované zvíře, v současné české realitě jsou díky vysoké proočkovanosti nejohroženější kategorií štěňata ve věku 6-18týdnů. Cesta nákazy je orofekální, kdy infekční jsou trus, moč i sliny nakažených zvířat. Hlavní prevencí je kvalitní vakcinační a odčervovací program, dobrý zdravotní stav, omezení stresu a prevence zavlečení infekce do chovu. Nejedná se bohužel pouze o teoretickou hrozbu vyskytující se pouze v chovu s katastrofální hygienou a s vysokým počtem neočkovaných dospělých zvířat. Virus je bohužel možné zavléct do jinak bezproblémového chovu i na botě, získat ho při krytí nebo na půjčených pomůckách a při odchovu štěňat také existuje riziko poklesu imunity v důsledku poklesu mateřských protilátek a zároveň při ještě nedostatečné tvorbě protilátek vlastních, proto při odchovu štěňat je důležité dodržovat chovatelská opatření úzkostlivěji než jindy.

 

KORONAVIROZA 

velmi nakažlivé virové onemocnění, jehož původce je plošně rozšířen v populaci psů. Zdrojem infekce je trus, inkubační doba je několik dnů a nejčastějším příznakem je silně páchnoucí průjem, někdy zabarvený do oranžova s příměsí krve. Onemocnění je považováno za mírné, někdy probíhá dokonce skrytě zcela bez příznaků. Často ale dochází jak k bakteriálním tak i virovým komplikacím a prognóza onemocnění klesá (obzvlášť v kombinaci s parvovirźou a u velmi malých štěňat). V těle virus může přetrvávat i půl roku a trusem se šířit do okolí. Prevencí je vysoká úroveň chovatelské péče (odklízení trusu z výběhů, kvalitní strava, omezení stresu), zabránění infekce dodržováním chovatelských opatření (vyhýbat se venčení na exponovaných místech), existuje vakcína.